Včelařská konference

Na zředění bych nesázel. Vzpomeňme, co napáchalo pár matek africké včely po dovozu do Brazílie. Kdyby platil koeficient zředění, tak by dnes už o tom nikdo ani nevěděl. Místo toho je velká část kontinetu zasažena "afrikanizovanými" včelami (AHB) a dodnes působí problémy. Už půl století. Pro ně se vžil termín "zabijácké včely". Takové pokusy, byť původně dobře myšlené, často působí nepředvídatelné škody. Třeba dovoz králíků do Austrálie a pod. Ukazuje se, že největším škodičem v přírodě je člověk.
Pepa

Pane Šroll už jsem chtěl odpovědět na váš předchozí příspěvek, ale činím to až nyní.
1) Samozřejmě, pokud někdo chce šlechtit na tzv. varroatoleranci v odlehlém prostředí, neví o tom Tzkušenost mám za sebou 8 let.
2) Pokud to ale dotyčný(í) bere(ou) jako polozovací stanici, okresek, je to možné i u nás. Takové oblasti jsou, jen je trochu problém s divoce žijícími včeltvy. Ale i to jde a jsou stanoviště, kde se divoký roj prostě neuživí. Musí se hledat.
3) Včelař a chovatel si s různými plemeny je schopen poradit. K tomu může využívat tzv. časovu izoloci, která je mnohem spolehlivější než oplozovací stanice, má ale zase podstatně nižší úspěšnost (často pod 50%). Provádím ji od 11 ti let v různých obměnách a obdobích.
4) Majitel včel si s tím (různými plemeny) samozřejmě neporadí, ale i to je možná šance pro včely a včelaře.
5) Dotace na matky jsou nevětším deformačním prvkem v oboru. "Díky" jím se rozšiřuje neustále nekvalitní a neživotaschopný materiál. Dříve jsme razili heslo "Každý včelař chovatel matek", dnes se v tichosti hrazí "Každý včelař odběratel matek" Prostě zákazník se musí vrátit a tomu odpovídá prodávané zboží. Je to celosvětový trend, tedy cesta do pekel. Nic proti chovatelům, dělají jen to, co je pro ně ekonomicky výhodné. Špatná jsou pravidla, ne oni. Asi men za tohle nebudou milovat.
6) V naší ZO před cca 40- 30 ti roky bylo kolem 20 drobných chovatelů matek. CHovala se kraňka, př. Martínek tu tzv. tmavou včelu, př. Veverka "kavkazanku", př. Machač "vlašku" a drtivá většina včelařů neměla problémy.
Jistě rojivost byla trošku větší i bodavost, to ale heterozní efekt s sebou prostě nese. CHov, šlechtění ale není prosté rozmnožování matek a zde sehrávali místní drobní chovatelé velkou roli. To ale dnes není, resp. zbylí ještě dožívají, je jim ale často 80 let.
7) Ti co to nezvládali měli bestie,že když šli do včel, museli to nahlásit na obci a ta byla půl dne uzavřena ( u nás Maroko a př. Toman) Kupodivu si lidé ani nestěžovali, což je , viděno dnešními vztahy mezi lidmi, neuvěřitelné.

Rozhodně bych tedy nikoho nestrašil,zafrikanizovanou včelou, rozhodně ne včelaře. Včela jako taková nebezpečí není. Probém je jen v tom, že si někteří myslí, že vědí a přitom neví nic. Nevědomost a netolerance je a bude vždy. S tím je nutné se smířit a zařídit se podle toho.
Zajímavé např. je, že v Norsku, kde se chová na jihu kraňka a v jiných oblastech ta "tmavá", mají přísná pravidla. Nesmí se kočovat mezi okresy s různými plemeny včel (viz forum Šance pro včely), převážet včely ani matky a chovat se smí, jen to, co je pro danou oblast schváleno. Docela zajímavé zjištění, že tam nikdy neměli komanče, že.
Možná si jen více váží toho, co již mají a již dosáhli. Možná i pro nás poučné. LD

Pane Dvorský, jako obyčejně - sto bodou !